Chodila jsem se jako malá holka dívat na cvičák a snila o velkém psovi, ale maminka nechtěla velkého psa, jen psa malého plemene. S tím jsem nesouhlasila, malé plemeno jsem nechtěla. Jednoho dne maminka povídala, že se jí libí pes ze seriálu o veterináři a podle fotografa pana Tylínka jsme zjistili, že je to plemeno bobtail. Byl ten správný okamžik, prolistovala jsem zpětně několik ročníků Pes přítel člověka a našla, byl tam a byl tam také kontakt na chovatelku paní Řapkovou, která je k nám do Československa přivezla a začala s chovem. Vytoužený velký pes už nebyl jen snem.
V létě v roce 1984 jsem si konečně jeli pro štěňátko bobtailu, k paní Řapkové. Bohužel radost ze štěňátka Timečka – Yef z Akrdu trvala jen pár měsíců, umřel nám na parvovirózu, která v tu dobu sužovala celou republiku a v té době ještě neexistovala vakcinace. Desinfikovala jsem celý rok náš byt.